Vzdělávání v době karantény

Text: Miloslava Snopek Foto: Tomáš Řezníček

Máme za sebou první týdny domácího vzdělávání v nouzovém stavu. Všechny školky a školy a další školská zařízení musely rychle reagovat na zásadní změnu podmínek vzdělávání našich dětí. Jak základní školy, tak i rodiče hledali cestu, jak vzdělávat svoje děti a jak vůbec všechno skloubit dohromady, tedy rodinu, školu, svoji práci. Za všechny rodiče mohu potvrdit, že je to nelehká situace. Přes noc se z nás stali také učitelé, kteří musí během dne zvládat mnoho věcí najednou. Oslovila jsem Mgr. Tomáše Řezníčka, ředitele ze základní školy Řevnice. ZŠ Řevnice je pro naši obec spádovou školou, a proto je na místě se zeptat přímo jeho. 

Pane Řezníčku, co jste jako první musel řešit po vyhlášení nouzového stavu v ČR?

Ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že děti od následujícího dne nebudou a nesmějí chodit do školy osobně, zavládl především velký zmatek. Stejně jako ostatní školy jsme se tu skutečnost dozvěděli nikoli oficiální cestou z MŠMT, ale přímo z médií. Nikdo z nás se s takovou situací nikdy nesetkal, a tak jsme také nevěděli, jaké kroky učinit první. Vedení školy tedy nejprve informovalo pedagogické pracovníky, bylo zcela zřejmé, že i žáci se pomocí informačních technologií zprávu dozvědí, a bylo třeba, aby vyučující byli „připraveni“. Následně jsme informovali rodiče a začali připravovat strategii výuky na dálku. Rozhodně se to nepodařilo hned na první pokus, cesta k současnému stavu však byla poměrně rychlá.

Jak reagovali na vzniklou situaci pedagogové a rodiče dětí? 

Pedagogové (především na druhém stupni) na začátku distanční výuky zahltili žáky a potažmo celé rodiny množstvím různých zadání a velmi rychle bylo zřejmé, že tímto způsobem vyučovat nebude možné. Stanovili jsme tedy pro jednotlivé ročníky „nouzový rozvrh“, podle něhož konkrétní pedagogové učivo zadávají tak, aby bylo učení únosné.

Pokud se týká rodičů, někteří projevili velikou trpělivost a pochopení, jiní měli pocit, že dokážeme hned zařídit online výuku, a chtěli znát termíny co, kdy, kde a jak. To samozřejmě nebylo reálné z mnoha různých důvodů. Situace se však poměrně rychle mění a aktuálně již většina kolegyň a kolegů alespoň některé předměty vyučuje online a zdá se, že všichni zúčastnění se rychle posunují v mnoha směrech.

Narazil jste na nějaké problémy při výuce na dálku?

Myslím, že na začátku jsme narazili především na nedostatek zkušeností, schopnosti pracovat s technologiemi a také na určitý nedostatek odvahy. Vše se však podařilo dosti rychle měnit a to především proto, že kolegyně a kolegové byli a jsou velmi otevření změnám a zároveň jsou kreativní.

Jaké digitální technologie a sociální sítě učitelé využívají při výuce, resp. které se Vám nejvíce osvědčily a fungují.

K výuce na dálku jsme nastavili MS Teams – bylo to nejsnazší možné řešení s možností využívat školní e-mailové adresy, které již většina žáků a všichni pedagogičtí pracovníci měli vytvořeny. Nyní tedy až na výjimky vyučujeme online přes tuto aplikaci.

V měsíci dubnu proběhly zápisy dětí do prvních tříd. Díky koronavirové situaci byly poprvé vedeny online, tedy bez přítomnosti dětí.  Jak na to reagovali rodiče i samotné děti?

Zápisy probíhající online zasahují jistě všechny, kterých se tento akt týká. Já sám jej vnímám především jako rituál, který se mi zdá pro děti i rodiče důležitý. Rodiče v této nestandardní situaci spolupracovali v maximální míře a myslím, že zápisy proběhly bez větších potíží. Jaké jsou reakce dětí a zda si uvědomují, že (možná) o něco přišly, to nevím, nemáme od rodičů žádné zprávy. 

Kolik dětí v průměru zapíšete? Kolik tříd v září 2020 otevřete?

Předpokládáme, že stejně jako v předchozích letech otevřeme tři první třídy, jejichž kapacitu jsem z prostorových důvodů stanovil na 75 žáků. Tyto počty odpovídají předchozím zápisům a domnívám se, že budeme schopni přijmout naprostou většinu zájemců.

Jak vnímáte situaci se zavřením škol vy osobně?

Já sám situaci vnímám ze dvou úhlů a asi nejsem úplně schopen říci, který je důležitější. Ptáte se mne jako ředitele školy a jako ředitel školy mohu odpovědět, že nám děti chybí, že kontakt online není učením, na které jsme zvyklí a že řídit školu plnou žáků a zaměstnanců se mi zdá jednodušší a pochopitelně přirozenější. Zároveň si uvědomuji, že současná situace nás ve školách v mnohém posunula a že jsme se naučili a dále učíme věci, na které by možná za normálních okolností ještě dlouho „nedošlo“, a to je vlastně prima.

Druhý pohled na současnou situaci je pohled rodičovský. Jako otec čtyř dětí, z nichž dvě jsou ještě školou povinné, musím situaci vnímat i z druhé strany, což někdy usnadňuje ředitelské rozhodování. Také se mi jeví, že nejohroženější skupinou jsou v současné situaci žáci devátých ročníků s touhou úspěšně složit přijímací zkoušky na vysněné školy. Aktuálně se zdá, že jich se vlastně zavření škol dotkne nejvíc.

Jak bude probíhat výuka po znovuotevření škol. Co nejdůležitějšího uděláte pro školu?

Myslím, že výuka se velmi brzy vrátí k normálu, bude třeba některou látku dohnat, některou zopakovat a s tím si učitelé snadno poradí. Jsou to totiž opravdu odborníci a prokazují to i v této náročné době.  A co nejdůležitějšího bych chtěl udělat pro školu – myslím, že nejdůležitější bude zachovat klid a ujistit žáky, jejich rodiče i pedagogy, že jednou nebude nutné říkat: „Tuhle látku neumím, ta se probírala v době, kdy byly školy uzavřeny.“

Na závěr bych chtěl vyjádřit veliké díky všem, na které aktuální situace dopadá, a určitě nechci, aby pořadí, v němž své díky vyjádřím, znamenalo, že někdo je více či méně důležitý. Z pozice ředitele školy moc děkuji všem zaměstnancům, kteří se se situací vyrovnávají báječně, jsou velmi kreativní a odpovědní. Zároveň také děkuji dětem a jejich rodičům za přístup k této nestandardní výuce a za jejich schopnost zvládat nepohodlí. A vlastně doufám, že se brzy setkáme ve škole.