Květnové události roku 1945 v Třebani
V květnu 2020 si svět připomíná sedmdesáté páté výročí konce druhé světové války v Evropě. K porážce nacistické Třetí říše přispělo také České květnové povstání, které se postupně rozpoutalo v českých zemích počátkem května 1945. K němu se přidali také vlastenci z Hlásné Třebaně, kteří založili místní ilegální revoluční národní výbor. Ty vznikaly na nacisty okupovaném českém území na popud československého zahraničního rozhlasu, aby se připravily převzít civilní samosprávu po porážce německých okupantů.
Členy revolučního národního výboru v Hlásné Třebani měli být také Leopold Peroutka a Václav Kleiner. Tedy dva obyvatelé Hlásné Třebaně, kteří zemřeli při odzbrojovaní zadržených příslušníků SS. Celý incident se pokusím zrekonstruovat především na základě dokumentů shromážděných v Archivu bezpečnostních složek ČR v souboru fondů Studijního ústavu Ministerstva vnitra, zejména na základě oficiálních zpráv Četnické stanice v Budňanech (na Karlštejně) a výpovědí třebaňských revolučních gardistů Václava Špírka a Rudolfa Chrastila i příslušníků SS Gerharda Günnela a Rudolfa Wenzela.
V den vypuknutí Pražského povstání, tedy 5. května 1945, prchala skupina členů Waffen-SS před Rudou armádou přes Hlásnou Třebaň někam do šumavského pohoří a poté pravděpodobně do amerického zajetí. Mezi prchajícími z Prahy bylo několik vysokých důstojníků a řadových členů SS. Na útěku je měl vést SS-Sturmbannführer Hans Günther, který v období Protektorátu Čechy a Morava stál v čele Ústředny pro židovské vystěhovalectví. Měl tedy na povel řešení tzv. židovské otázky v českých zemích. Spolupracoval také s nechvalně známým Adolfem Eichmannem a dalšími válečnými zločinci. Součástí skupiny měl být také Güntherův bratr Rolf. SS-Sturmbannführer Rolf Günther byl dokonce přímým Eichmannovým zástupcem.
Dne 5. května 1945 vydal Günther rozkaz k výjezdu z Prahy. Transport pěti osobních aut a jednoho nákladního vozu měl z Prahy vyjet kolem třetí hodiny odpolední a měl mimo jiné vést zásoby jídla pro ženy (zřejmě manželky příslušníků SS) uprchlé na Šumavě. Večer několik minut po půl deváté přijel směrem od Mořiny konvoj čtyř osobních vozidel bez evidenčních čísel do Hlásné Třebaně. Nákladní vůz a jeden z osobních automobilů měly pro poruchu zastavit někde po cestě mezi Prahou a Třebaní. Kolona byla zastavena hlídkou revolučního národního výboru před obecním úřadem. Osádky vozů byly hlídkou vyzvány, aby vystoupily. Cestující byli oděni v civilním oblečení. Někteří z nich však pod ním měli uniformy. Cestovali s falešnými doklady (tzv. Kennkarte; Hans Günther si zvolil falešné jméno Hans Sommer). Při výstupu z aut se jeden z uprchlíků měl pokusit sáhnout do auta pro rychlopalnou pistoli, čemuž gardisté zabránili. Posléze měli být zadržení hlídkou prohledáni a odváděni do prostor třebaňské sokolovny, kde měla být v sále provedena ještě důkladná prohlídka. Následně měli být příslušníci SS odvedeni k formálnímu výslechu do kuchyňky sokolovny, čehož se měl ujmout Leopold Peroutka.
Ve stejné místnosti však byly na stolku položeny také zbraně zadržených, ty měl donést neznámý mladík čí mladíci. Zajatci byli od zbraní vzdáleni na dva kroky. Nejblíže ke stolku byl zřejmě Hans Günther, který se několikrát pokusil ke zbraním přiblížit. Při každém z těchto pokusů měl Günthera napomenout Rudolf Chrastil. Po třetím napomenutí měl dle Chrastila Günther skočit ke stolu a uchopit věnec granátů. Poté vypukla přestřelka a v sokolovně nastal chaos. Günthera měl dle své výpovědi zneškodnit Chrastil: „[Günther] uchopil věnec granátů a pravou rukou chtěl jej na mě hodit. Já jsem ihned k němu přiskočil, levou rukou jsem mu srazil ruku s granáty dolů, levou rukou pak chytil pod krk a pravou rukou v sebeobraně do hlavy z pistole střelil.“ Ostatní zajatci se dle Chrastila v nastalém zmatku chopili zbraní a probíjeli se na útěk. Při tom byl usmrcen Leopold Peroutka a těžce zraněn Václav Kleiner. Václav Špírek k tomu vypověděl: „Viděl jsem, jak se svalil ze schodů pan V. Kleiner u východu, nevím však, kým byl zasažen. […] Peroutka proběhl kolem mne směrem k východu, kde byl zasažen granátovou střepinou vybuchnuvšího granátu hozeného z kuchyně přes sál směrem k jevišti.“ Přestřelku využilo sedm zadržených k úprku oknem sokolovny směrem k řece Berounce. Mezi nimi byli i Wenzel s Günnelem. Ti byli ovšem hned druhý den zadrženi v lesích u Litně a předáni zpět do Třebaně. Günther zřejmě zemřel po Chrastilově zásahu. Druhý zraněný Němec byl pravděpodobně rovněž Chrastilem těžce postřelen a následně se měl sám otrávit.
Tato událost se stala již v posledních dnech druhé světové války v Evropě, což však ještě čeští povstalci nevěděli. Vytoužený konec nacistické krutovlády se však blížil každodenním postupem spojeneckých vojsk z východu i západu. Zřejmě také proto se řada lidí přidala k Českému národnímu povstání. Třebanští nebyli výjimkou. Při incidentu v Hlásné Třebani zemřeli čtyři lidé. Mimo dvou příslušníků SS to byl také Václav Kleiner, který umřel na následky střelného zranění v nemocnici v Berouně. Leopold Peroutka byl mrtev zřejmě na místě po zásahu střepinou z granátu.
Oba obyvatele Hlásné Třebaně připomíná pamětní deska na tamější sokolovně, která byla pověšena k sedmdesátému výročí jejich úmrtí.
Akce třebaňských revolučních gardistů nebyla však „jen“ významným projevem povstání proti nacistickým okupantům v Československu. Byla také důležitá vzhledem k tomu, koho povstalci z Hlásné Třebáně zadrželi a usmrtili. Hans Günther ve své funkci vedoucího Ústředny pro židovské vystěhovalectví v Protektorátu Čechy a Morava poslal z rasových důvodů desetitisíce lidí v transportech do koncentračních táborů, zřídil v Terezíně ghetto a osobně nechal popravit desítky (ne-li víc) lidí. V tomto počínání měl být zvlášť aktivní po smrti Heydricha. Měl se také aktivně podílet na neštěstí v Lidicích. Otázkou je, zda Třebanští mohli vědět, o koho se v tu chvíli konkrétně jedná. Avšak právě proto se zachovali správně, když nechtěli dopustit, aby se některý z válečných zločinců dostal beztrestně na svobodu stejně jako v případě Josefa Mengeleho (nikdy nedopaden), Adolfa Eichmanna (dopaden v roce 1960), Klause Barbie (zatčen v roce 1983) a dalších.
O Güntherových úmyslech svědčilo také to, že v autech měli mít uprchlíci značné množství cenností (údajně v hodnotě přes 1,5 milionu tehdejších korun; část cenností byla předána Národnímu výboru v Berouně a větší část měla být rozdána „chudým a nemajetným brancům z Hlásné Třebaně“). Bratr Hanse Günthera Rolf byl sice po útěku z Hlásné Třebaně zajat Američany a poté se měl podle některých svědků údajně otrávit v americkém zajateckém táboře v Ebensee. Nicméně v 60. letech měl být prý několikrát spatřen v Argentině, v SRN či v Dánsku. I když Američané po válce vraceli některé válečné zločince z období Protektorátu zpět do Československa, jako v případě K. H Franka, nemusí být vůbec jisté, zda by se někdy oběti Hanse Günthera dočkaly alespoň částečné spravedlnosti, nebýt odvážlivců z Hlásné Třebaně.
Autor: Jiří Lehnert na základě bádání v archivu bezpečnostních složek
Článek byl vydán ve Zpravodaji č. 5/2020